Bitta Alois

Alois Bitta byl prvním farářem a zakladatelem naší farnosti, ve které působil v letech 1903 – 1939.

Narodil se 6.9.1867 v Dolním Benešově jako třetí dítě ze sedmi sourozenců. Otec Josef Bitta, měšťan, a matka Johana, roz. Reichelová, bydleli v Dolním Benešově. Narodil se ve dvě hodiny ráno a byl pokřtěn 8.9.1867 kooperátorem Wilhelmem Langschem v římskokatolickém kostele v Dolním Benešově, kmotry byli Alois Preis, obchodník, a Marie, manželka Františka Widláka, sedláka, roz. Reichlová.

Po základní škole šel v roce 1880 na studium gymnázia v Českém Těšíně, které ukončil 11.6.1888. Poté odchází studovat teologii na wroclawskou univerzitu v letech 1888 – 1892. Na kněze byl vysvěcen 15.června 1892 ve Wroclawi kardinálem Koppem

Jeho první kněžské místo bylo jako kooperátor v Hlučíně od září 1892 až do října 1892. Avšak již koncem října byl povolán jako provizorní kooperátor k těžce nemocnému faráři a děkanu Josefu Konecznému, rodákovi z Ludgeřovice, do Velkých Hoštic. Po jeho smrti 10.12.1892 až do 30.4.1893 vykonává funkci farního administrátora ve Velkých Hošticích. Po definitivním obsazení tohoto místa novým farářem se vrací zpět jako druhý kooperátor do Hlučína, a to od 1.5.1893 do 30.10.1895. Od 1.11.1895 až do 30.11.1895 byl v Hlučíně kaplanem.

V tomto roce zakládá ve Lhotce u Hošťákovic katolický dělnický spolek, první to spolek v celém okolí, kde se také stal předsedou tohoto spolku. Od 1.12.1895 až do 30.4.1896 byl jmenován dočasným administrátorem fary v Hlučíně po zemřelém faráři Josefu Pientkovi. Od 1.5.1896 po obsazení tohoto místa definitivním farářem Hugo Stankem se stává kaplanem v Hlučíně a dojíždí do filiálního kostela v Ludgeřovicích. V roce 1900 podniká cestu do Říma. Jako kaplan zůstává až do 21.10.1903. V tomto údobí se již zabývá zřízením samostatné farnosti v Ludgeřovicích a stavbou farních objektů. Na novou faru do Ludgeřovic se stěhuje na podzim roku 1903.

Do funkce faráře a jako první farář farnosti Ludgeřovice, která byla zřízena 1.7.1903 byl jmenován olomouckým generálním vikářem Weimtlichem od 22.10.1903. Slavnostní instalace se uskutečnila ve středu 28.10.1903 děkanem Kamrádkem z Velkých Petrovic. Pod jeho vedením , jako nového faráře, byla zahájena výstavba kostela v Ludgeřovicích 25.6.1906 a hrubá stavba ukončena a posvěcena 18.11.1907. Po výstavbě nadále zabezpečuje vybavenost kostela, jakož věnuje i velkou péči duchovnímu životu ve farnosti.

Za svou činnost byl v roce 1907 královskou pruskou vládou v Opoli vyznamenán Řádem červeného orla a na vánoce 1907 olomouckým arcibiskupem ThDr.Bauerem „Collare majus“. O vánocích 1910 byl jmenován arcibiskupským konsistorním radou. V srpnu 1917 obdržel za pomoc ve válce královský pruský záslužný kříž. Vysíleného neustálými strastmi jej postihuje 19.dubna 1918 těžká choroba, zápal srdečního svalu. Pět měsíců nemohl vykonávat bohoslužby, přesto se pokusil teprve v únoru 1919 o dvě kázání a o výuku náboženství ve škole I., avšak plně se věnovat svým povinnostem ještě nemůže. Také 11.dubna 1919 pokládá úřad správce Richtárské nadace, založené na děkanství v Hlučíně.

Po zotavení, avšak ne úplném, se dál pokouší uplatnit své schopnosti při dokončování započatého díla. V lednu 1920 byl p.Alois Bitta vyznamenán Slezským orlem. V listopadu 1929 byl jmenován arcibiskupským radou a 1.července 1933 jmenován čestným kanovníkem katedrály sv.Michaela v Tsingtav – Čína, biskupem a apoštolským vikářem Georgiusem Weigem, který jej pak 20.3.1936 postil v Ludgeřovicích svou návštěvou.

V úterý 25.dubna 1939 v devět hodin večer zemřel první ludgeřovický farář Alois Bitta. Pohřeb měl 29.dubna 1939 a je pochován na ludgeřovickém hřbitově.

Svoji autoritou, nekompromisními přístupy a znalostmi bylo mu dopřáno vytvářet takové hodnoty, které nemají obdoby a nebyly doposud zhodnoceny.